Pásmo filmů TOMÁŠE VORLA

Středa 17. listopadu 2010 ve 20 hod.

Tomáš Vorel, dnes již známý režisér, musel do dnešního stádia svého uměleckého vývoje projít dlouhou cestu, tak říkajíc pěkně od Sklepa, přes technické prostředí stavební fakulty, skrze Kouř, přes Kamenný Most, Cestou z města až k zatím poslednímu filmu kdy chtěl Ulovil miliardáře.
Už při studium na ČVUT natáčel na 16mm kameru filmové hříčky a současně od roku 1976 účinkoval a tvořil v satirickém divadle Sklep a pantomimické skupině Mimóza, kde se také podílel na vzniku různých představení a happeningů. Později pracoval v Československé televizi jako asistent produkce a následně ve filmovém studiu Barrandov jako asistent režie. V roce 1982 byl Tomáš Vorel přijat na pražskou FAMU, obor hraná režie, a přestoupil tak velmi atypicky ze studia stavební fakulty na film. Po absolvování FAMU byl Vorel zaměstnán v Barrandovském studiu, kde roku 1988 vzniknul Vorlův experimentální a zároveň první celovečerní snímek Pražská pětka.

Pásmo filmů:

         Zákon samurajů černobílý, 10 min.
         Kašpárek černobílý, 10 min.
         To je můj Láďa černobílý, 10 min.
         Ze života popelnic černobílý, 15 min.
         Rychlé šípy barevný, 6 min.
         Dáreček černobílý, 10 min.
         Ing. barevný, 25 min.

Zákon samurajů je prvním filmem Tomáše Vorla z roku 1978, kdy jeho režisérovi bylo jednadvacet let. Jde o parodii na klasické japonské drama, jak je známe v podání Mistra Kurosawy, ale parodii nanejvýše laskavou, která prozrazuje okouzlení a obdiv.
Třetí film v pořadí Kašpárek, Tomáš Vorel natočil opět ve spolupráci s Divadlem Sklep v roce 1980. V titulní roli se objevil budoucí režisér a Vorlův generační souputník ze Sklepa Milan Šteindler, poprvé s atributem všech následujících skřítků (Výlet na Karlštejn, Kamenný most, Skřítek), kterým je dlouhá, plandající čepička.
Posledním amatérským filmem Tomáše Vorla byl krátkometrážní To je můj Láďa, který se zachoval až v oné dokonalejší podobě, jakou dostal na střihačském pultu FAMU. Příběh je zde již složitější: Paralelní montáží nám je představen jeden den mladé, vdané, uštvané ženy, naplněný sháněním nákupů. Ve druhé rovině nahlížíme do jejího zidealizovaného soukromí, kterému dominuje manžel Láďa, kulturista.
Prvním školním filmem byl vysoce stylizovaný paradokument s názvem Ze života popelnic. Z původně jednoznačného úkolu, který stanovil "zachycení libovolného výrobního procesu", se vyvinula triková hříčka, využívající techniky pixilace - jednoduché techniky animace neživých předmětů, ale i lidí.
Druhým dochovaným snímkem režiséra Vorla je barevný "komiks" Rychlé šípy zakládají klub. Základní problém všech amatérských filmařů - totiž jakým trikem vyřešit zvukovou stopu, na jejíž kontaktní či postsynchronní snímání nejsou technické ani finanční prostředky - byl vyřešen jednoduše. Rytmus filmu a nakonec i jeho metráž, je stanovena "Bugatti stepem" Jaroslava Ježka.
Dáreček se jmenuje studiové cvičení ze druhého ročníku, které mělo podle zadání exponovat krátkou komorní scénku a vtipně ji vypointovat.
V roce 1985 vznikl stěžejní Vorlův studentský film s názvem ING., který byl v letech 1989 - 1990 rozpracován do celovečerního Kouře. Velkoryse pojatý půlhodinový taneční a recitační děj filmu se odehrává v prostředí komplexu kancelářských budov - pokud jde o pracovní scény - a na nábřeží - scény lyrické.

Režie: Tomáš Vorel
Hrají: Milan Šteindler, Jitka Asterová, David Vávra, Eva Holubová, Zdeněk David, Vida Skalská, Tomáš Hanák, Eva Horká, Jiří Kodet, Martin Dejdar, Václav Koubek

ČR 1985, 86 minut